Příčiny SPU

Příčiny SPU

Příčiny SPU Podkladem poruch učení může být drobné poškození mozku, které obvykle vzniká v perinatálním věku. Často bývá součástí syndromu lehkých mozkových dysfunkcí (LMD). Podkladem poruch učení je dědičně podmíněná dispozice. Genetický základ může mít i odlišná dynamika vývoje, případně nerovnoměrné zrání jednotlivých funkcí.

Kombinovaná etiologie poruch učení, kdy je lehké poškození mozku spojeno s dědičně podmíněnou dispozicí. Řada teorií, snažící se odhalit příčiny poruch učení, které vycházejí z různých pozic. Vycházejí-li z jevové stránky - příčiny obtíží mohou být v poruchách vnímání, řeči, motoriky, popř. i v nedostatečné lateralizaci funkcí, tj. v nevyhraněné lateralitě.

Z hlediska neuroanatomie a neurofyziologie – příčiny v poruše stavby a funkce určitých oblastí mozku. Psychiatrie - narušená komunikace mezi dítětem a okolním světem. Přístup, který se snaží odhalit příčiny specifických vývojových poruch učení podle rozboru čtení a psaní a podle sledování průběhu a úspěšnosti reedukace: Dyslexie fonematická – následek nedostatečně zvládnutého fonematického systému jazyka.

Dyslexie optická – poruchy zrakové a zrakoprostorové analýzy, poruchy zrakové paměti, prostorového vnímání a prostorové paměti. Dyslexie agramatická – nedostatečné osvojení gramatických forem, morfologických a syntaktických zobecnění. Dyslexie sémantická – nedostatečné chápání smyslu čteného textu.

Příčinou může být nedokonalá funkční souhra mozkových hemisfér. O. Kučera (1961) provedl analýzu anamnézy, klinického obrazu a nálezů pediatrických, psychologických, psychiatrických a sociálních; V Dětské psychiatrické léčebně v Dolních Počernicích podle analýzy rozdělil děti s dyslexií:

v téměř 50 % se jednalo zřejmě o drobné poškození mozku (encefalopatie) anamnestické údaje svědčí o pravděpodobném poškození mozku v době pre-, peri- a postnatální; klinický obraz chování je příznačný pro LMD; psychologické vyšetření zachycuje drobné poruchy ve vnímání; v inteligenčních testech bývají v názorových zkouškách výsledky zřetelně nižší než ve zkouškách verbálních; nízkou úroveň mívají zkoušky kresebné-potíže s představivostí, zrakově pohybovou koordinací, i s jemnou motorikou; časté jsou potíže s řečí – specifické asimilace a artikulační neobratnost;

porucha čtení a pravopisu je zpravidla těžší a jeho náprava je poměrně obtížná. 20 % případů dyslexie má příčiny v dědičnosti (hereditární etiologie) v anamnéze se nacházejí doklady o poruchách sdělovacích funkcí v blízkém příbuzenstvu dítěte – patří k nim kromě SPU i poruchy řeči, zvláště artikulační neobratnost; psychologický nález – názorové zkoušky bývají výrazně lepší než zkoušky verbální; kresebné zkoušky mívají stejně nízkou úroveň jako u předchozí skupiny, ale neobjevují se tak výrazné poruchy v jemné motorice a vizuomotorické koordinaci;

obtíže ve čtení a psaní jsou spíše lehčího rázu a jejich náprava také bývá rychlejší a úspěšnější. 15 % dyslektiků – skupina hereditárně encefalopatická kombinace obou faktorů – dědičnosti i drobného poškození mozku. 15 % dyslektiků – etiologie neurotická nebo nejasná z anamnézy ani nálezů není možné soudit na hereditární nebo encefalopatický podklad; v některých případech se dalo soudit, že existovala určitá, třeba malá, mozková dysfunkce, která vedla k obtížím ve čtení, a že tyto obtíže byly posíleny a utvrzeny neurotickými mechanismy.